Jak probíhá údržba silničářské techniky?

Netypické podmínky

Jestli jsou podmínky pro pracovní automobily Správy a údržby silnic něčím zvláštní, tak je to především náročnost. Začneme letní sezónou, kdy se opravují vozovky, seká se tráva a podobně. Typicky den probíhá tak, že se vezme třeba Iveco a jede se na nějaký úsek, kde je třeba zalepit díry po zimě. Jelikož je u nás síť cestářství poměrně hustá, bývá to třeba 8-15 kilometrů. Tam se auto zastaví, ale motor běží celý den, kdy se sem tam o kousek popojede, případně se jede vyloženě krokem. Na konci směny se zase jede zpět na „základnu“ a na počítadle kilometrů přibylo třeba jen 20 kilometrů.

Šichta na volnoběh

Většinu z osmihodinové šichty tak motor běží na volnoběh nebo dost nízké otáčky. Auta, tedy hlavně Tatry, Iveca (a na osobní přepravu Avie), jsou naprosto běžně prodávané modely, které jen vozí speciální nástavby. Jinak nejsou ničím výjimečná. Při návrhu a výrobě se obvykle ale většinou moc nepočítá s tím, že agregát poběží většinu času kolem volnoběhu, což pro něj není úplně zdravé. Proč? Je to tím, že celý motor je konstruován na určitou zátěž a určité otáčky. Když těchto otáček nedosahuje, nezahřeje se na správnou provozní teplotu (to se týká zejména vznětových motorů), rychleji degraduje olejová náplň a nesvědčí to i turbodmychadlu. Ani mazání nefunguje jak má, protože není vytvořen optimální tlak.

Tomu na Správě a údržbě silnic předcházíme výměnami olejové náplně motoru buď po 15 000 kilometrech, nebo po určitém počtu motohodin. Vždy se ale mazivo mění minimálně jednou ročně. I nové motory procpané složitými systémy redukce emisí a elektronikou při téhle péči drží vcelku bez problémů. Když už se něco pokazí, neřešíme si to sami, ale právě pro tu složitost a komplikovanost práci svěříme autorizovanému servisu.

Nová i stará auta

Většina aut, která nám slouží, jsou relativně mladá, ale najdou se i starší kousky, výjimkou nejsou ani 25leté liazky. Ty jsou i několikrát generálkované, ale vychází nám to ekonomicky lépe, než kupovat vozidla nová. Navíc je tu problém s nástavbami, které by na nová auta neseděly.

V zimě je hrozbou koroze

V průběhu zimní sezóny si auta taky moc neodpočinou. Netrpí sice jejich motory, ale zato dostává zabrat všechno ostatní. Nejhorší je koroze způsobená agresivní solí, která nahlodává kovové podvozkové díly. Jako prevenci děláme nástřiky podvozků a vystříkávání dutin, i tak je to ale nikdy nekončící boj.

Nová vs. stará

Když porovnáme moderní a starší vozidla, leckdo by čekal, že jednodušší a fortelnější historické kousky z toho vyjdou jako jednoznačně lepší. Ono je to ale spíše opačně, protože dřív měla silničářská auta (a obecně všechna auta) menší výkony, takže třeba při prohrnování těžkého mokrého sněhu dostávala dost zabrat. Dnes mají i v takové situaci pořád výkonovou rezervu a nejdou výkonem tak „na hranu“.

Obecně je to tak, že novější vozy se neporouchávají tak často, ale když už se to stane, tak to většinou stojí za to a oprava je dost složitá. To starší auta se sice pokazila častěji, ale dalo se to opravit někdy i na místě, případně jsme to zvládali „in-house“.