Jak se chovat na silnici za kalamitní situace

Je nutné vyjíždět?

Ve chvíli, kdy je za okny bílá tma a fučí vítr, lze předpokládat, že i prohrnutý úsek silnice bude zanedlouho opět pod bílý. Nejdříve obvykle z jedné strany začnou do jízdních pruhů zasahovat nepříjemné sněhové jazyky, posléze pro jistotu vozovka zmizí úplně. Když je pod tím jako podklad kvalitní ledovka, je to to nejhorší, co může nastat. V takových podmínkách se stává hodně nehod a spousta aut končí v příkopech, což komplikuje práci i nám. Je tedy lepší, pokud nemusíte třeba k lékaři, raději zůstat doma.

Nečekejte nemožné

Berte v potaz, že máme jen omezený počet sypačů i personálu a náš rozpočet není nafukovací. Prohrnutí i jenom hlavních tahů může dvě tři hodinky zabrat. Stejně tak je dobré chápat, že při opravdu špatných podmínkách protažený úsek znovu zasněží během chvilky. Abychom si to dali do nějakých čísel, tak průměrná rychlost pracujícího sypače je asi 40 km/h a každý sypač si obhospodařuje svůj úsek. Ten je obvykle kolem 80 kilometrů dlouhý a má samozřejmě dva směry (vždy se ošetřuje jen jedna polovina silnice), dohromady tedy vůz ujede 160 kilometrů, aby svůj „revír“ obstaral celý. Při jeho rychlosti to tedy trvá zhruba čtyři hodiny. Za hustého sněžení je logicky nemožné udržet vozovky permanentně černé.

Jak se chovat k sypači?

Dojedete-li auto silničářů, které zrovna prohrnuje, nesnažte se ho za každou cenu předjíždět. Ano, někdy se zdá, že jede zbytečně po prostředku, ale to je z toho důvodu, že by jinak radlicí kosilo patníky. A i pokud předjíždění situace umožňuje, podívejte se, jak to vypadá v protisměru. Sníh vás pravděpodobně dost zpomalí, takže se předjížděcí manévr protáhne. Pokud to bude ještě k tomu klouzat, zasáhne stabilizace a auto si samo omezí výkon. Někdy je skutečně lepší počkat, obvykle sypač třeba na autobusové zastávce zajede ke kraji a nechá auta za sebou předjet. Není to ale jeho povinnost! On je na silnici v tu chvíli pravděpodobně ten nejpotřebnější a dělá svoji práci. Snažte se proto pochopit, že nemůže co dvě stě metrů zastavit a přerušit ji, aby ostatní mohli jet rychleji.

Každoročně také vídáme spoustu řidičů, které zaskočí pruh sněhu na prostředku vozovky. Stává se to tam, kde je silnice široká a radlice nemá takové rozměry, aby ošetřila jízdní pruh beze zbytku celý. Předjíždět v místech, kde se středem táhne pruh sněhu, vypadá sice strašidelně, ale ve skutečnosti stačí pevně chytnout volant (náhlý odpor sněhu bude mít tendence strhnout řízení ke straně) a snažit se manévr provést co nejplynuleji. Máte-li kvalitní zimní pneumatiky, měli byste tento manévr přestát bez úhony.

Snažte se situaci nezhoršit

Dost těžké podmínky nám chystá sama příroda, ale nejhorší je, když tomu ještě „pomohou“ někteří řidiči. Typická situace v zimě na Vysočině - kamion nevyjede kopec, protože mu to klouže, takže zůstane v půlce stoupání stát. Za chvíli dojede další a rozhodne se, že to zkusí vyjet taky. Samozřejmě tam nakonec stojí kamiony dva, ideálně vedle sebe, takže nejdou ani objet. Řeší se to podsypáním kol, což samozřejmě dělají cestáři, kteří se na místo musejí nějak dostat a i to chvíli zabere. Daný úsek je tak klidně tři hodiny neprůjezdný.

Když tedy na silnici narazíte na nějaký problém (a to neplatí jenom v zimě), chovejte se tak, abyste ho nezhoršili. Stačí jenom trochu přemýšlet a dedukovat. Jestliže někdo pod kopcem nasazuje řetězy, pravděpodobně už ho zkoušel vyjet bez nich. Vidíte-li, že se auto před vámi smýká ze strany na stranu a zpomaluje, pak počítejte s tím, že pod koly máte vrstvu ledu. Věřte nám, že je opravdu lepší přijet do cíle cesty raději o půl hodiny později, než řešit, kdo vám vytáhne auto z příkopy.

Napsali o nás na Portálu řidiče

Na portálu portalridice.cz vyšel obdobný článek přímo z redakce.

Zobrazit článek